Heheheheh

7. prosince 2016 v 19:36
Stejně to jsou bullshity který nikdo nečte . dokonce ani já. tak proč nenapsat další nesmyslnej blábol . Za celý život jsem už popsala tisíce svých vnitřních blábolů který existujou pouze tady na těchto stránkách , papírech v popelnici a nebo na stránkách starých ošuntělích deníků který jsou už dávno někde v popelnici . už jako dítě jsem to dělala. a budu to dělat vždycky . Ta prázdnota je tak na píču. nemůžu s tím žít
všechno je taková hrozná lež. co sem vlastně zač? jakej maj smysl vsechny ty blitky co jsem od mala kdy popsala na ty kvanta papírů. heh.. můžete dát děcku kterymu pošli rodiče novej milující domov ale vite to děcko už se nebude nikdy cejtit v poho. stejně jako můžete dát smutnýmu člověku důvod se smát , ale pořád bude smutnej. bude smutnej i když se bude usmívat , bude smutnej i na hajzlu .


Proto s tímhle končím.. nepotřebuju se neustále rejpat v těch sráčkách . končím s blogem , končím s gymplem, končím všechny svoje pseudovztahy s kýmkoliv .

prostě končím .

Bye.


...

Dobrý vtip že?
 

Páchají mozkové buňky sebevraždy? Ne jsou moc líné na to aby byly zbytečné

5. prosince 2016 v 20:41
Oooh oooh oooh oooooooooooo oh
I didn't see the sea until I crossed
Oh oooooohh ooooo ooooooo oh
And I didn't feel your love until I lost

Právě mám večerní chvilku s tomem , ležím v posteli se svýma old plyšákama a kovovým andílkem od mího boye . vedle mě hraje na gramci tom , je to to ten nejlepší vinyl co mám ( a jedinej) protože nemám momentálně zadný prachy . zarážející jak jsou dneska ty vinyly drahý , takže když už si nějakej koupím musím ho poslouchal alespoň rok v kuse aby se mi nejakym způsobem vyplatil . tenhle už rok poslouchám heh..a vyplatil se kámoš.

Před nějakou dobou odešly deprese , takže momentálně balancuju někde na hranici mezi happinnes a emptiness. nevím co se stalo. . Možná to potlačuju a jednoho dne se zhroutím , nevím. who cares. teď hrajou sirens. poslední dobou uvazuju nad tím jestli sem fakt jiná nebo je to jen další mylnej sebeklam kterej se nakonec rozlomí a strepiny se mi opět zabodnou pod kůži.
Přistihla jsem se jak na mím vinylu zabodávám jehličku to jednoho a toho samiho místa na začátku supposed to be pak je long way down . That songs are sad so thats maybe that reason I enjoy listening to them. because I am twisted fool who miss he's own sorrow. I miss everything you know.

Now I should be happy because I am in love.
Am I in love?
Can I even ....???!

Zní to jakože jsem do toho zase spadla , ale pravda je že až dopíšu tenhle článek zapomenu na všechno co jsem sem napsala a mé myšlenkové pochody se scvrknou na základní potřeby jídla spánku pití a pomazlení mojí zrzavé cicicky , která je na mazlení stejně alergická . zdá se mi že tenhle gramofon ,svíčky přítmí ,tenhle blog a všechno ,co jsem vytvořila já je jen snaha nebo možnej pokus o to necitit se empty heh.

Adios lidičky

Sleep, sleep.

15. listopadu 2016 v 19:14
Už je to tak měsíc a pár tejdnů co jsem sem napsala poslední článek , svým způsobem by to asi měla bejt dobrá zpráva vzhledem k tomu že články píšu když se cítím jakože v piči, na chvilku jsem se z toho i zaradovala.
Nic rapid se nestalo , jsem buď in school, hraju lolko spím , jím , nebo příležitostně roztáhnu nohy svýmu ne moc temperamentnímu chlapci. Občas něco podělám , přetvařuju se aby mě určitý lidi měli rádi a pak je od sebe odmršťuju . Myslím na cigarety, na trávu , na chlast ne po tom je mi totiž fakt blbě. I po tý trávě, to ale jen občas. Ani si nemyslím že mi to něco extra dělá a tak pomyslím na dobrou ranní lonely jsem tak v piči cigaretku , po které bych ale chytla záchvat kašle takže jen prostě sedím doma a jsem hodná holka. Podívám se do zrcadla a není tam člověk co před rokem , i když vím že jsem fyzicky pořád stejná , ale tam kde jsem viděla dlouhé hnědé husté vlasy vidím jen další otravu v podobě česání , umývání a dalších píčovinek.
Vždycky jsem milovala oblékání si krásných věcí který k sobě perfektně ladí , dávání si makeupu .. řasenku na každou řasu .
I když jsem byla v piči líbíl se mi ten feel , dávám si lesk , pak zvednu obočí abych nebudila dojem unavené životem zdrcené jeptišky . jje to takovej můj osobností rys, obočí mám vždycky dole tak že to vypadá jakoby se mi pořád chtělo spát. Když ho ale zvednu a usměju se je to jako bych se ani nedívala na sebe, ale na takovou tu děsně namyšlenou upper class rádoby cute holčičku. takovej člověk já ale nikdy nebudu ( a to nejen proto že mi to obočí vždycky spadne dolů.)

 



Poem? poem.

5. srpna 2016 v 23:52

sladký slib
láhev bezedná
co se tváří naplněná

všichni máme srdcekteré se těžko cítí
zavřené do klece
skrz prošité nití

co je milenky cit?
už to nechej být.
nemáme dostatek sil
o ledu si jen snil.

láskou naplnění
kráčíme v tom našem snění
vášní oslepení
o svobodu připravení


červená růže dlouho červenenou nezůstala
ani sebe bych se v tomto ohledu nezastala.

.-..-
takže teď už píšu básničky.
ach ty poetiku

zmizet, to je to slovo co by mě napadlo. Bohužel se na něj nikdo nezeptal. Lidé a jejich problémy, to by bylo prázdných kapitol.. přivonět si k čerstvě rozkvetlé kytce by stálo za víc.

I’m wearing a smile that I don’t believe in.

3. března 2016 v 20:22

Tři mí učitelé si myslí, že sem negramotnej magor, zvlášť moje třídní .
Znáte takovej ten pocit když se na vás někdo dívá takovým tím způsobem, že pohrdá vaší existencí? Běž na gympl, říkali, bude to super říkali. Chtěla bych jim nějak dokázat že nejsem to za co mě maj, nebo spíš to zaco si myslím že mě maj, to bych nesměla bych schizer a ještě lenoch. story of hard live of mine... znáte takový to když vám učitel řekne , že ví, že máte na lepší známku než vám dává? já ne, ale vím , že to rikaj často aby vás jakoby podpořili . Heh.

. Mě vždycky akorát říkali jak jsem neschopná, a že to na gymplu nedám, moje matikářka si ze mě vždycky dělala akorát prdel " budeš ráda , když budeš mít z matiky alespoň čtyřky "
"Pravopis ti očividně nic neříká že?" , Panebože pošlete tu holku pryč, je tak hrozně blbá.. neumí ani smazat tabuli, tys mi vymazala předem připravený odkazy? ... panebože to děvče už nepouštějte k počítači.

Nemají mě rádi jen protože se na mě podívali, udělali si názor.. lidi říkaj že se tvářím namyšleně, unaveně.. whatever
it does not matter god v mí třídě jsou daleko debilnější lidi než jsem já , maj ale charisma a když něco zkurví - jakože v jednom kuse , vždycky od moji třidní slyším něco jako " to nevadí Péťo, tohle ti asi nepůjde ale pak bude pravopis a spravíš si to." mě tohle nikdy nikdo neřekl. možná se na mě podívala tím pohledem typu jsi fakt blbá, taková jednoduchá věc.
Udělala si o mě obrázek po tý první slohovce , psala jsem ji v jednu ráno a úroveň byla fakt mizerná, pak jsem ji odevzdala další dvě..ta poslední byla za pět, stejně jako ta první ... počítala tam za chyby věty jako " vjel do vozovky protijedoucích aut" a holce, která psala o tom jak postavit barák a absolutně nesplnila téma dala za tři.. prostě hledala chyby , který by mohla opravit, některý byly fakt směšný. prostě mi potrhávala věty vlnovkou, a pak tam chybělo pár čárek. už se o tom ani nechci bavit ..

Nemá cenu se sněma hádat , když víš že ti je to hovno platný . Stejně jako všechno v životě, když si na tebe lidi udělaj názor, pak nezáleží jestli si ty odkazy smazala ty nebo ten člověk co šel na počítač po tobě, vždycky to budeš ty. Říkej si co chceš, ten člověk co šel po tobě to nebyl. Jsem na gymplu a nemám čtyřku z matiky , mám trojku , protože na to seru a vůbec se neučím, tento týden jsem dostala jedna mínus z něčeho z čeho měla třičtvrtina třídy čtyřky. Tu chemii umím .. neumím jen nebýt nervozní, když vám mám říct na cokoliv odpověď. Neumím bejt taková jako všichni ostatní, mám sociální fobii bože. Není tak lehký být zkoušená u tabule , když se na vás dívá 20 lidí , kteří čekaj až něco zkurvíš aby se mohli smát. Není tak lehký odpovídat na otázku člověku , který před tebou seřval tři lidi zato že mluví hovadiny.

"můžete proti tomu nádavat, můžete proti tomu protestovat ,a to je všechno ,co s tím můžete dělat."

Fakt si vážím lidí co na mě nejsou hnusní , tudududu

Nadpis to nepotřebuje

8. února 2016 v 19:25
Zrušila jsem ten předešlej článek, fakt to byla sračka.
Občas mám takovou náladu psát totální sračky
..
Faktem je že to tak bude pravděpodobně i dneska.
...
Znáte hollywood undead?

Blog.cz a jeho ironický skilly

2. února 2016 v 20:24 | Ev
"There's a place that I go,
That nobody knows.
Where the rivers flow,
And I call it home.
And there's no more lies.
In the darkness, there's light.
And nobody cries.
There's only butterflies."


---

Chtěla jsem tu kromě textu dát i nějakou poetickou fotku, ale hádám že to stejně moc lidí neuvidí a mě se s tím nechce srát.
Po dlouhé době co jsem nepsala žádný real shit jsem se rozhodla najet na blog.cz a napsat článek na naprosto random téma který tam uvidím .
"Baví mne žít"
Nic lepšího jste vymyslet nemohli, fakt.

Naprosto chápu že +- 92% lidí to vidí jako naprosto normal , nezávadný fajn téma na psaní , ale to vidím jako takový malý empty space v mím mozku, který se kdysi k tomuhle tématu snažilo směrovat můj život.
Naneštěstí pro mě , to fajn positive místečko už dávno není, samovolně se zničilo . Rozcupovalo se na cucky který se rozplynuly po mí duši a občas se projevůjí v záchvětech nekontrolovatelného smíchu nad naprostou píčovinou, nebo náhlým pocitem štěstí který trvá tak plus mínus nejvíc půl minuty.
Ale faktem je že většinu času se jenom a pouze přetvařuju, že to zvládám a že je všechno v pohodě, protože snahu říkat svým blízkým že se mnou není něco v pořádku evidentně nemá fakt cenu , to už jsem zjistila asi ve dvanácti.
Ve slabý chvilce můžeš brečet před svojí matkou a prosit ji ,aby ti sehnala psychiatra.
Rekne že jsou to pubertální hormony, a ty jí to nakonec stejně odkýveš, protože zjistíš že raději ani nechce vědět. jak moc v prdeli seš. I když to má před nosem.
Nakonec vím, že bych stejně jen slyšela že jí to stěžuju , buď z jejího pohledu nebo od ní osobně.
Napadlo vás, že to občas dost stěžujete vy mě ?
Otče? Matko?
Kde jste? Nikdy jste mi v ničem nepomohli , tak mi to prosím nestěžujte.
Neničte mi život protože po sobě neuklízím v koupelně, neumívám nádobí a nezavírám pasty.
Úpřímně řečeno jsem ráda když se nějak došourám ze školy domů, lehnu si na postel a snažím se přežít den.
Všechno na víc už je víc a víc zbytečný.
Vyřeš to tak otče, že mi zabavíš a zakážeš všechno co mám ráda abys mi dal lekci .


If I told you that I loved you
Tell me, what would you say?
If I told you that I hated you
Would you go away?
Now I need your help with everything that I do


Můj boy, fakt nechápu kluka co mě může milovat, mám teorii, že vidí jenom mojí tvář a přetvářku, ale vidím na sobě že můj negativismus zachází příliš daleko a tak řeknu že to tak není , nadruhou stranu vím, že nemá moc páru o tom co se v mím mozku děje když přemejšlim o budoucnosti , přála bych mu stabilnější ženskou.
Nebo bych si přála abych uměla hrát stabilitu o něco líp.
"Fallin' again, I need a pick-me-up
I've been callin' you "friend, " I need to give it up"

Friendi maj svý vlastní problémy, pokud nějaký skutečný ještě mám.
Ani nevím jestli chci.
Abych to zkrátila, my live sucks..psát tenhle článek byl blbej nápad.
.
.....
Tak někdy příště, mějte se fanfárově a hlavně nebuďte svině na lidi co jsou jinde.
Adios ,


Btw. texty jsou úryvky písniček "The beach" a "pocketful of sunshine"

K čemu lidi? sakra k čemu..

30. prosince 2015 v 0:08
Každej má tendence občas nějak měnit svůj život. když s ním není spokojenej .

Zhubnu.

Najdu si přítele.

Půjdu na výšku.

Naučím se vařit.

Nebudu všechno odkládat na poslední chvíli.


Myslím , že si to tak nějak člověk říká po celej rok.. ale neudělá to . A pak BUM! novej rok! ZHUBNU! no jujky..tos mohla po celej rok, a pokud si to neudělala do teď , je dost pravděpodobný že se na to po chvíli stejně vysereš.
řekla bych že tak v 90% případů se na to lidi měsíc po novym roku vyserou.
ale je dobrý mít ten pocit jakože to začneš dělat .

ps.fakt nejsem tak zahořklá jak to vypadá.

Taky vás děsí ten člověk v zrcadle?

22. prosince 2015 v 22:13
je to už nějakou dobu co se u mě neobjevila deprese , asi dva týdny.
za posledních pět let je to poprvé. je to zvláštní.

svým způsobem, mám ráda tu beznaději a bolest která je z opravdovou depkou spojená , je to jistota , když už víš že nemůže bejt hůř , a jestli může bejt hůř víš že bude .. ale už to neřešíš.

no tak ať je hůř, už se z toho neposeru.

je to jako když chcete někoho leknout. příjdete za ním a znenadání zařvete BAF! , a on se lekne.
zkuste to tak udělat pětkrát, už to holt nemá takovej účinek.

s pořádnou depkou je to stejný, nejdřív to prožívate a pak se to stane součást žití.
Mám doma tři rybičky, pejska a ..pořádné depky.
neposeru se z toho , mám to tak deset let.

ne všichni maj totiž to štěstí bejt.. šťastní víte, ne každej na to má mozek.

Tito lidi už jsou tak provlíknutí , rozežraní zevnitř bolestí , že už ani nemůžou bejt normální .

intenzivní a dlouhodobá bolest dovádí lidi k šílenství , tak na ně buďte hodní a neodsuzujte divné lidi.
nevíte proč jsou divný.

Kam dál