Pá všemu mentálnímu hnusu

30. října 2015 v 8:58
Některé věci se dost těžko vysvětlují , třeba můj smutek . Není to tak že se mi někdy něco stalo , není to tak že bych pocházela z chudé rodiny alkoholiků kde otec bije matku svých děti , nemám komplexy z toho jak vypadám a ani nejsem úplně blbá když se snažím . Prostě je to něco s čím jsem se narodila , styl uvažování . Nejde s tím nic dělat a nejde se s tím ani smířit . Svým způsobem myslím že kdybych si stanovila nějaké cíle a kdybych se opravdu zařekla a šla do sebe něco bych s tím udělala , problém je v tom že nato prostě nemám . Už se prostě nechci snažit protože jsem se vždycky vrátila zpátky tam kde jsem začala , možná někde ještě níž, a proto už mě prostě znechucujou nové pokusy.

Čekám že jednou v daleké budoucnosti mě něco osvítí a já najdu tu energii ze sebou něco dělat , ale momentálně jsem jenom v tom stavu čekání a nic lepšího v mém životě není .

Říká se že když je člověk na dně nesmí nikdy ztratit naději že bude líp , prej ta naděje jednou přeroste v něco víc a zachrání ho , to by ale znamenalo že když je člověk v podstatě šťastný , může ho stejně tak srazit na zem maličký kousek mentálního hnusu který je někde hluboko zakořeněnej v jeho hlavě, stejně tak jako ho pak může zachránit maličkej kousek naděje.

Hmm maličkej problém nastává když má mozek tendence k tomu akorát zvětšovat ten maličkej mentální hnus , a tu naději jaksi nevidí nebo ji přehlíží. ignorant.. mentální hnus je přece zajímavější že jo mozku, ty ignorantská svině děkuju převelice.

Zjistila jsem že si hledám maličké věci ze kterých bych se mohla radovat a hrozně se na ně upínám , třeba moji stolní lampu , hrozně se mi líbí když zhasnou všechna světla a dám si to tlumené světýlko na zem k nohám svý postele , dává to takový uklidňující světlo , no do včera dávalo než došla žárovka, heh mám chuť napsat že teď už v životě nemám žádné světlo , protože by to bylo velice poetické , ale pořád mám lásku k němu, takže něco cítím a to je hezký . Ale ztráta tý lampy mě sere.

Už to zase přestává dávat smysl, ale snažila jsem se .
adios.



/ nikdy se mi moc nelíbila francouština , ale v tomhle depkózním podání to zní skvěle..respect stromae, dal si mi písničku k cigaretám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 30. října 2015 v 9:35 | Reagovat

Musím uznat, že to, co říkáš, dává větší smysl, než si myslíš. Respektive, stačí si ho tam někde, v hloubi všech těch slov najít. Mně se podařilo najít si jeden pseudo-smysl. Upřímnou soustrast za žárovku.

2 sarushef sarushef | Web | 30. října 2015 v 11:10 | Reagovat

[1]: Tak nějak, líp to asi neřeknu. Taky mě to baví.

3 Ciki Ciki | Web | 30. října 2015 v 11:49 | Reagovat

úžasný článek :) vážně moc ;)

4 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 30. října 2015 v 12:52 | Reagovat

Skvěle jsi to napsala. :)
-CrazyJull

5 Ev Ev | Web | 31. října 2015 v 8:39 | Reagovat

Upřímně děkuju všem co ztratili trochu času tím že si to přečetli a ještě se obtěžovali zanechat komentář , udělalo mi to radost tak dík.

6 Nany Nany | Web | 12. listopadu 2015 v 19:50 | Reagovat

Jak já ti rozumím. Tedy, alespoň si to myslím. Jeden čas jsem hledala rady všude možně, až se mi dostalo té nejrozumější a jediné pravdivé "prostě máš takovou povahu.."
Ale určitě je fajn hledat radosti v maličkostech. Občas nic jinýho nezbývá. Takový ty světýlka. No, občas nějaký zhasnou, ale tak snad přijdou nový.

7 Viktor R Viktor R | Web | 27. srpna 2016 v 22:19 | Reagovat

Jo o tom hnusu mi povídej nejde dostat z hlavy víš na co maslím ze všeho nejvíc, na to co příjde po životě, je mnoho důkazů o posmrtnosti a já si říkám kurva, jako by mi nestačilo že se tu po věčnost seru za života, se tu budu srát i po tom až chcípnu, no nic není idilka O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama