Vlaky budou jezdit vždycky, když už nic jinýho.

3. října 2015 v 9:11
Po několika týdenní (měsíční?) pauze jsem zpět. Chci se zabít heh. . I quess I just need get my shit together once again... Víc než obvykle.
Problém je v tom že jsem slabá a příliš rozpolcená nato abych byla sebevědomí kousek individua, které umí žít. prosím nevzdávej to semnou.. .neumím být sama sebou protože ani nevím kdo vlastně jsem, nedokážu v sobě najít žádnou motivaci k tomu se změnit. nechce se mi ani chtít ,Kdyby tys alespoň chtěl heh. fakt už mě nebaví celý život jenom chodit ve tmě s tím ,že mi někdo hodí světlo, protože já nejsem schopná ho najít. Je to únavné. Byly fáze kdy se mi nechtělo chodit ani mluvit,nevím co to způsobuje. Radost pomalu necítím, ikdyž mám hodně věcí pro které bych se měla radovat. Tu bolest bych přirovnala k bolesti rybičky, která už nemá kde plavat, leží tím pádem na suchu v malé kaluži, která já čím dál menší, ale vždycky se malinko zvětší když zaprší. Ta bolest je v tom dešti, který dává naději a přitom způsobuje největší bolest když náhle odejde a ani neřekne kdy se vrátí, třeba nikdy, ale dost možná se vrátí vždycky těsně předtím než kaluž vyschne. A takhle pořád dokola. Někdy už prostě nechci aby se naděje vracela a prostě mě nechala odejít, protože takový život nemá smysl.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama