Prosinec 2015

K čemu lidi? sakra k čemu..

30. prosince 2015 v 0:08
Každej má tendence občas nějak měnit svůj život. když s ním není spokojenej .

Zhubnu.

Najdu si přítele.

Půjdu na výšku.

Naučím se vařit.

Nebudu všechno odkládat na poslední chvíli.


Myslím , že si to tak nějak člověk říká po celej rok.. ale neudělá to . A pak BUM! novej rok! ZHUBNU! no jujky..tos mohla po celej rok, a pokud si to neudělala do teď , je dost pravděpodobný že se na to po chvíli stejně vysereš.
řekla bych že tak v 90% případů se na to lidi měsíc po novym roku vyserou.
ale je dobrý mít ten pocit jakože to začneš dělat .

ps.fakt nejsem tak zahořklá jak to vypadá.

Taky vás děsí ten člověk v zrcadle?

22. prosince 2015 v 22:13
je to už nějakou dobu co se u mě neobjevila deprese , asi dva týdny.
za posledních pět let je to poprvé. je to zvláštní.

svým způsobem, mám ráda tu beznaději a bolest která je z opravdovou depkou spojená , je to jistota , když už víš že nemůže bejt hůř , a jestli může bejt hůř víš že bude .. ale už to neřešíš.

no tak ať je hůř, už se z toho neposeru.

je to jako když chcete někoho leknout. příjdete za ním a znenadání zařvete BAF! , a on se lekne.
zkuste to tak udělat pětkrát, už to holt nemá takovej účinek.

s pořádnou depkou je to stejný, nejdřív to prožívate a pak se to stane součást žití.
Mám doma tři rybičky, pejska a ..pořádné depky.
neposeru se z toho , mám to tak deset let.

ne všichni maj totiž to štěstí bejt.. šťastní víte, ne každej na to má mozek.

Tito lidi už jsou tak provlíknutí , rozežraní zevnitř bolestí , že už ani nemůžou bejt normální .

intenzivní a dlouhodobá bolest dovádí lidi k šílenství , tak na ně buďte hodní a neodsuzujte divné lidi.
nevíte proč jsou divný.

Ne, není to sen

12. prosince 2015 v 20:15
Bolest lidi mění . Nikdy jsem si to nechtěla přiznat, raději jsem se měla za silnou osobnost která to všechno zvládne bez psychickejch defektů , vždycky jsem si říkala že můžu bejt psychicky v prdeli jak chci , ale nikdy se nezměním , a svojí hlavě nikdy nedovolím udělat ze svýho mozku a duše ráj komplexů . Ahoj :) jak se máte? je konec roku 2015 a já mám v hlavě ráj komplexů
komplex nepříjde ze dne na den , komplexy vytváří bolest, která musí být soustavná, intenzivní a dlouhodobá.
nedokážu nic. už nevím kdo jsem..
nejsem schopná vidět věci jasně . mám v hlavě zmatek.. nevím co chci . nevím nic.. tohle už nejsou jen komplexy.
Jsem neuvěřitelně slabá osobnost, složila jsem se z ničeho . níčím se sama.
Ta bolest je zakořeněná v mí hlavě, cokoliv jinýho co cítím není pravý. Jen bolest je reálná, všechno ostatní je jakoby za zdí . nezvednu se , ta zeď je příliš pevná.
ten defekt se zvětšuje, je jako rakovina.
za chvíli začnu slyšet hlasy.
protože se pomátnu,
a to pomatenci dělaj ne?
slyší hlásky..rusovlásky
To je můj slaboškej defekt
pozdravuju tě, zničils mi moji iluzi o silné osobnosti
mi dva patříme k sobě, dokud nás smrt nerozdělí .
Amen

Duševní peklo nemusí být tak zlé když znáš fajn kluka a Lanu Del Rey

11. prosince 2015 v 20:07
Poslední dobou nemám moc kreativní články a to se stává když mám neuvěřitelnou chuť vypsat ze sebe úplně všechno a potom zjistím že nemám o čem psát což je trošku smutný no.
za poslední měsíc přibylo asi pět článků. v rozepsaných , úryvky sem snad ani dávat nebudu.
všiml si někdo novýho dess? heh no já vím že ne.
Hehe a mám novinku mám kluka, přítele nebo svého budoucího ex call it whatever you want to sugar a to je všechno co k němu pro tento článek, řeknu ještě snad to že když jsem s ním nemám takový depky a to je great.
řekla bych že nám to vydrží do té doby než mi definitivně nehrábne těžko říct jestli to bude chvilku nebo dýl heh
už vidím jak tenhle článek zas končí v rozepsanejch.. smutný na tom je to že z těch článků co jsem do teď napsala zní nejmíň jako deník jednoho pošahance nikdo nechce znějt jako pošahanec ne? to je to o co se mi všichni na blogu snažíme
zaujmout. well zaujmout..a hlavně neznít jako pošahanci všichni ne beru zpět.
Občas se stává že má slovo ztratí v průběhu článku smysla teď mám pocit že tenhle článek ho ani neztratil protože ho nikdy neměl. no ne neměl.. už jsem u konce ze psaním . skončím jako takoví ti insane blogeři co budou psát o tom co měli na obět a kam šli ze psem, už se těším. Pozn.koupit si psa

Prostě jsem chtěla napsat že nějakým způsobem přežívám
adios.

PS. začala mi svítit lampička, už bylo načase..
světýlko už neodcházej..