Prosinec 2016

Heheheheh

7. prosince 2016 v 19:36
Stejně to jsou bullshity který nikdo nečte . dokonce ani já. tak proč nenapsat další nesmyslnej blábol . Za celý život jsem už popsala tisíce svých vnitřních blábolů který existujou pouze tady na těchto stránkách , papírech v popelnici a nebo na stránkách starých ošuntělích deníků který jsou už dávno někde v popelnici . už jako dítě jsem to dělala. a budu to dělat vždycky . Ta prázdnota je tak na píču. nemůžu s tím žít
všechno je taková hrozná lež. co sem vlastně zač? jakej maj smysl vsechny ty blitky co jsem od mala kdy popsala na ty kvanta papírů. heh.. můžete dát děcku kterymu pošli rodiče novej milující domov ale vite to děcko už se nebude nikdy cejtit v poho. stejně jako můžete dát smutnýmu člověku důvod se smát , ale pořád bude smutnej. bude smutnej i když se bude usmívat , bude smutnej i na hajzlu .


Proto s tímhle končím.. nepotřebuju se neustále rejpat v těch sráčkách . končím s blogem , končím s gymplem, končím všechny svoje pseudovztahy s kýmkoliv .

prostě končím .

Bye.


...

Dobrý vtip že?

Páchají mozkové buňky sebevraždy? Ne jsou moc líné na to aby byly zbytečné

5. prosince 2016 v 20:41
Oooh oooh oooh oooooooooooo oh
I didn't see the sea until I crossed
Oh oooooohh ooooo ooooooo oh
And I didn't feel your love until I lost

Právě mám večerní chvilku s tomem , ležím v posteli se svýma old plyšákama a kovovým andílkem od mího boye . vedle mě hraje na gramci tom , je to to ten nejlepší vinyl co mám ( a jedinej) protože nemám momentálně zadný prachy . zarážející jak jsou dneska ty vinyly drahý , takže když už si nějakej koupím musím ho poslouchal alespoň rok v kuse aby se mi nejakym způsobem vyplatil . tenhle už rok poslouchám heh..a vyplatil se kámoš.

Před nějakou dobou odešly deprese , takže momentálně balancuju někde na hranici mezi happinnes a emptiness. nevím co se stalo. . Možná to potlačuju a jednoho dne se zhroutím , nevím. who cares. teď hrajou sirens. poslední dobou uvazuju nad tím jestli sem fakt jiná nebo je to jen další mylnej sebeklam kterej se nakonec rozlomí a strepiny se mi opět zabodnou pod kůži.
Přistihla jsem se jak na mím vinylu zabodávám jehličku to jednoho a toho samiho místa na začátku supposed to be pak je long way down . That songs are sad so thats maybe that reason I enjoy listening to them. because I am twisted fool who miss he's own sorrow. I miss everything you know.

Now I should be happy because I am in love.
Am I in love?
Can I even ....???!

Zní to jakože jsem do toho zase spadla , ale pravda je že až dopíšu tenhle článek zapomenu na všechno co jsem sem napsala a mé myšlenkové pochody se scvrknou na základní potřeby jídla spánku pití a pomazlení mojí zrzavé cicicky , která je na mazlení stejně alergická . zdá se mi že tenhle gramofon ,svíčky přítmí ,tenhle blog a všechno ,co jsem vytvořila já je jen snaha nebo možnej pokus o to necitit se empty heh.

Adios lidičky